Výstava hledá odpovědi na řadu otázek spojených s procesem decentralizace české umělecké scény a rozvojem nových uměleckých center. Výstava mapuje vývoj regionálních uměleckých scén v časovém rozmezí 1980–2010. Zvolena byla tato centra: České Budějovice, Hradec Králové, Liberec, Olomouc, Ostrava, Plzeň, Ústí nad Labem, Zlín.
Výstava byla připravena ve spolupráci s Národní galerií v Praze k programu 34. ročníku plzeňského mezioborového sympozia k problematice 19. století pořádaného každoročně v rámci festivalu Smetanovské dny, letos na téma Útisk – charita – vyloučení. Sociální 19. století.
Jihozápadní oblast Čech, v níž se rozkládá pohoří Šumavy, získala svými přírodními podmínkami, kulturními dějinami, prolínáním českého a německého osídlení i donátorskou činností šlechtických rodů a měst svébytný charakter. Výstava představuje středověkou tvář českého jihozápadu, jehož umělecká produkce je specifická ikonografií i stylem.
Ve druhé polovině padesátých let 20. století československá architektura prošla dramatickými proměnami od uměle vnucovaného socialistického realismu zpět k moderním architektonickým trendům, reflektujícím světový vývoj včetně ohlasů výstavy, konané v roce 1958 v Bruselu.
K cenným architektonickým památkám města Plzně patří několik domů vyzdobených podle návrhů Mikoláše Alše. V letech 1892 až 1903 vytvořil množství kartonů pro sgrafita a fresky na fasády činžovních a soukromých domů ve stylu české renesance, ve většině případů navrhovaných stavebním podnikatelem architektem Rudolfem Štechem.
Grafické dílo Roberta V. Nováka (*1962) reprezentuje špičkový příklad české knižní grafiky v její porevoluční historii, jejíž vývoj významně formovalo. Knihy, katalogy a plakáty, které Robert V. Novák v posledních dvaceti letech upravil, získaly řadu ocenění (Nejkrásnější kniha roku, Czech Grand Design, Český lev). Přesto neexistuje soupis jeho tvorby.
Výstava představuje hlavní směry a proudy, které utvářely podobu českého umění prvních čtyř desetiletí 20. století. Soustředí se na ty osobnosti, jejichž tvorba přesáhla hranice domácího regionu a zapsala se do dějin evropského a v některých případech i světového výtvarného umění.
Malířku a kreslířku Ludmilu Padrtovou (*1931) lze právem považovat za první dámu české poválečné lyrické abstrakce. Její pozoruhodná tvorba však upadla do zapomnění a byla znovu objevena až v roce 1996 Jiřím Valochem.
Výstava je další z řady výstav, které od roku 2009 pravidelně pořádá Západočeská galerie v Plzni ke každoročním mezioborovému sympoziu k problematice 19. století, jež se koná v rámci festivalu Smetanovské dny v Plzni. Tématem letošního 33. ročníku sympozia jsou Historické fikce a mystifikace v kultuře českých zemí 19. století.
Výstava se soustřeďuje na vlivy původních mimoevropských kultur Ameriky, Afriky a Oceánie na české výtvarné umění v letech 1850–1950. Na základě využití nových metodologických přístupů a dosud málo známého materiálu ukazuje povahu primitivistického diskursu u českých umělců, teoretiků i cestovatelů.
